Obecně lze výkonnostní kvalitu iontové pryskyřice měřit podle následujících ukazatelů.
(1) Selektivita a selekční koeficient pryskyřičné pryskyřice má různou afinitu k různým iontům, přednostně vybírá ionty se silnou afinitou a díky její vazebné síle není snadné unikat. Vzhledem k silné vazbě je však obtížné nahradit iont při jeho regeneraci. Rozdíl v iontové afinitě pryskyřice závisí na dvou aspektech: za prvé na výkonu samotné pryskyřice, zejména na jejím vlastním stupni zesítění. Čím větší je stupeň zesítění, tím větší je selektivita iontů a tím silnější je jeho afinita. Jinak je to tím slabší. Druhý souvisí s vlastnostmi, složením a koncentrací iontů v roztoku. V roztoku s normální teplotou a nízkou koncentrací je selektivita různých pryskyřic k různým iontům zhruba následující.
① Silně kyselá katexová pryskyřice Tato pryskyřice pro čím více valenčních iontů v roztoku, tím silnější je afinita. Ve stejném počtu iontů platí, že čím větší je atomové číslo, tím silnější je afinita a pořadí selektivity je následující:
Fe. +>Co2+>Al. +>Ca2+> : Mg. +>Ag+>K+>Na+>Li+
② Slabá kyselá katexová pryskyřice Tato pryskyřice má obzvláště silnou schopnost selektovat vodíkové ionty a její schopnost selektovat polyvalentní ionty je také lepší než u levných iontů a pořadí selektivity je následující:
H+>Fe2+>Al. +>Ca2+>Mg2+>K+>Na+>Li+
③ Aniontoměničová pryskyřice se silnou zásadou Obecně platí, že selektivita silně zásadité negativní pryskyřice se zvyšuje se zvyšováním valenčního počtu aniontů v roztoku a její zákon afinity je následující:
cr2 O; One >sOi >CrO: one >NOf>cl >OH >F >HcOf
Výběrový zákon slabě bazické anexové pryskyřice závisí na iontovém valenčním stavu, poloměru hydratovaného iontu a iontové struktuře v roztoku. Ale slabě alkalická negativní pryskyřice má silnější selektivitu k OH 1. Pořadí iontové selekce slabě alkalické negativní pryskyřice je následující:
OH > cr2O; One >soi one >NOf>cl one >}tC()
Selektivita iontu nesouvisí pouze se sebou samým a pryskyřicí, ale také s teplotou, koncentrací a hodnotou pH. Pravidlo výběru výše uvedené pryskyřice je vhodné pouze pro vodný roztok s nízkou koncentrací. V koncentrovaných vodných roztocích (obecně koncentrace iontů nad 3 mol/l) je situace složitější a dojde i k opačnému pořadí výběru. Regenerace pryskyřice se dosahuje použitím koncentrace kyselin, zásad a solí.
(2) Obsah vlhkosti Vzhledem k hydrofilnosti iontoměničové pryskyřice vždy obsahuje určité množství hydratované vody (nebo kombinované vody), nazývané obsah vlhkosti. Obsah vlhkosti je obvykle? Procento vlhkosti obsažené v gramech vlhké pryskyřice (po odstranění povrchové vody) je vyjádřeno (obecně asi 5 %) a může být také převedeno na následující: Vyjádřeno v gramech jako procento vysušené pryskyřice.
(3) Hustota Hustota pryskyřice je důležitým ukazatelem pro návrh výměnných kolon a stanovení síly zpětného proplachu a je také hlavním faktorem ovlivňujícím stratifikaci pryskyřice. Hustota pryskyřice se dělí na hustotu za sucha a hustotu za mokra. Hustota za sucha je hustota po vakuovém sušení při teplotě 105 °C. Hustota za mokra se dělí na skutečnou hustotu za mokra a zdánlivou hustotu za mokra.
① Skutečná hustota za mokra se vztahuje k poměru hmotnosti pryskyřice plně expandované ve vodě ke skutečnému objemu (bez objemu pórů částic) (g/ml), obecně 1,04 ~ 1,30 g/ml. Různé typy pryskyřic, skutečná hustota za mokra je různá. I když se jedná o stejný typ pozitivní pryskyřice nebo negativní pryskyřice, v důsledku různých typů obsažených výměnných iontů není skutečná hustota za mokra stejná. Řádově jejich velikosti
Jak následuje:
Pozitivní pryskyřice RH
Negativní pryskyřice R-OH
Zdánlivá hustota za mokra, také známá jako objemová hustota, označuje hmotnost pryskyřice poté, co plně expanduje ve vodě, a hodnota je obecně {{0}},60 ~ 0,85 g/ml. Mokrá zdánlivá hustota může být použita k výpočtu množství pryskyřice potřebné k naplnění iontoměničové kolony.
